Koncepce společné bezpečnosti

Koncepce společné bezpečnosti

Koncepce společné bezpečnosti

Kapitalizmus

Koncepce společné bezpečnosti

Koncepce společné bezpečnosti

Koncepce společné bezpečnosti

Koncepce společné bezpečnosti

Koncepce společné bezpečnosti

Koncepce společné bezpečnosti

Koncepce společné bezpečnosti

Koncepce společné bezpečnosti

Koncepce společné bezpečnosti

⁣TROJJEDINOST MIM = Základ Koncepce obecné/společné bezpečnosti




Podle přednášek Gen. Petrova zpracoval Lukáš Bída.


Základ KOB/KSB, ze kterého vše vychází, má název Trojjedinost HMOTY (matérie), INFORMACE (údaj o utváření) a MÍRY (rozměru, množství).


Člověk vnímá okolní svět svými smyslovými orgány. Pokud si představíme celý vesmír (VŠEHO-MÍRu), tak ve vesmíru mají všechny procesy charakter vlnění (kmitání). Zvuk je vlnění, světlo je vlnění, elektron kmitá a otáčí se okolo jádra atomu, jádro v molekule, Země okolo Slunce, okolo Země se zase otáčí Měsíc, Slunce se přemísťuje v galaxii atd. Všechny procesy jsou vlnění, rádiové vlny, elektromagnetické vlny a všechna ta vlnění člověk vnímá svými smyslovými orgány.


V učebnicích je obecně přijato, že zrak, to je viditelné spektrum frekvencí-četností (vlnových), sluch je zvukové spektrum frekvencí, čich je vnímání na molekulární úrovni, hmat, chuť. Tyto smyslové orgány jsou obecně přijaty.


“Legitimní vědou“ neuznané, i když nějaké chápání už dnes je, je lidské BIOPOLE. I člověk tedy vlnění vyzařuje i vnímá. Příkladem takového vnímání je sluneční erupce. Reaguje na ni lidský srdečně-cévní systém a dělají se také předpovědi sluneční aktivity. Co je to sluneční aktivita? Je to proces vlnění na slunci a ten se projevuje na člověku, který tyto procesy vnímá svým biopolem. V KSB se s velkou pozorností zkoumají struktury biopole, vyzařování vlnění člověkem a vnímání všech vlnění přes biopole. A jaký je závěr? Člověk vnímá všechno, co se kolem něj děje, jako procesy vlnění, včetně biopolí.


Světonázorové systémy.
Všechno, co probíhá v námi vnímaném rozměru bytí, svět a všechny procesy které se dějí kolem člověka, může člověk vnímat buď SPRÁVNĚ nebo NESPRÁVNĚ. Na jeho vnímání závisí odpovídající důsledky. Na těchto důsledcích, jejichž příčinou je správné nebo nesprávné chápání okolního světa závisí život a smrt celých civilizací. Pokud člověk vnímá okolní prostředí správně, správně hodnotí situaci kolem sebe, správně hodnotí jevy, včetně společenského života, přijímá správná rozhodnutí. Pokud vnímá okolní svět chybně, přijímá chybná rozhodnutí.


Lidé mohou žít v harmonii s přírodou, okolním světem a jinými lidmi, nebo naopak mohou jiné lidi, podle druhé koncepce, brát jako mluvící nástroje, které je možné využívat jako dobytek. My fakticky v takové civilizaci žijeme!
Historie, ideologie, právo, finance atd, jsou odvislé od světonázorových systémů.


Co je to světonázor?
Je to souhrn principů, názorů, přesvědčení, který určuje vztah člověka k okolnímu světu i sobě samému. Člověk se dívá na všechny strany a na základě svého chápání formuje vtahy k přírodě, k životu, ke společenským procesům, k ekonomice atd. Souhrn těchto principů, názorů a přesvědčení se formuje na základě filozofických, mravních, estetických, politických názorů člověka. Ale pouze filozofie, zobecňujíc všechny prvky světonázorového systému, dává světonázoru konečnou podobu.


Jaké jsou typy světonázorů?
Ve finále je můžeme omezit na dva. Je to materialistický světonázor a idealistický světonázor. Jinak jsou nazývány také jako vědecký světonázor (materialistický) a náboženský světonázor (idealistický-různé náboženské víry, kulty atd.). K tomu je navíc ještě mnoho jiných názvů. Všechny názvy, všechny ty náhledy, je možné dovést k celkem dvěma modelům.


První model je KALEIDOSKOP a druhý MOZAIKA.


Co je to MOZAIKA?
Z barevných kamínků nebo různých prvků se sestavuje nějaký obraz. Když se člověk dívá na mozaiku, nemusí být úplná, může být poškozená, dokáže si domyslet chybějící část.


V KALEIDOSKOPU se všechno převrací, otočí se jednou-jeden obrázek, otočí se podruhé-jiný obrázek! Při kaleidoskopickém vnímání světa si lidé myslí, že je všechno náhodné, všude okolo zmatek, žádná souvislost příčiny a následku není.


Při MOZAIKOVITÉM vnímání světa je svět jeden celek, Všechno je v něm uspořádáno, vše je vzájemně provázáno a podmíněno. A všechny procesy jsou mezi sebou tak či jinak spojeny určitou mírou rozvoje.


Nicméně všechna akademická věda se fakticky zakládá na kaleidoskopickém vnímání světa. Všechno je náhoda, okolo je zmatek. Vyšší, střední, předškolní i školní vzdělávání formují u lidí KALEIDOSKOPICKÝ IDIOTISMUS! Znalostí, které “cpou“ lidem do hlavy je příliš mnoho a člověk je nemůže mezi sebou pospojovat.


Filozofie plní i metodologickou funkci. METODOLOGIE je systém principů a způsobů, kterým se řídí konstrukce a organizace teoretické a praktické činnosti lidí. Takže vše je určeno metodologií. Samotná metodologie je i naukou o tomto systému, proto je metodologie základem samostatného poznání světa. Kdo ji nezná, je rukojmím toho, kdo ji zná! METODOLOGIE je tedy kořen jakékoliv moci. Proto, kdo zná a ovládá metodologii, toho je těžké na něčem nachytat. Z tohoto důvodu je důležité v KSB ovládat metodologii, umět odlišit správné od nesprávného, lživé od pravdivého, skutečné od zdánlivého atd.


Pro skrytí možnosti poznání světa je třeba odebrat metodologii. To kdysi udělalo staroegyptské kněžstvo.


Nyní probereme dvě základní filozofická učení, IDEALISMUS a MATERIALISMUS.


Co je to IDEALISMUS?
Toto slovo pochází z řeckého slova IDEA. Je to starobylé filozofické učení o ideálním duchovním zřízení světa. Nezavrhuje přírodu, hmotu, ale považuje je za podřadné, a proto ne opravdovým druhem existence.


Zcela protichůdné učení je MATERIALISMUS.
Toto slovo pochází z latinského MATERIALIS, to jest hmotný. Je to také staré filozofické učení o objektivní existenci světa, jeho nezávislosti na vůli řízení ducha vědomí. Tedy vše je materiální (hmotné). Nezavrhuje existenci duchovních hodnot, ale považuje je za vlastnosti určené hmotou na vyšších úrovních jejího rozvoje.
Opačným učením je tedy idealismus.


Poslední modifikací materialismu je MARXISMUS.
Marxismus je čistě materialistický úhel pohledu.
Je to učení Karla Marxe a Bedřicha Engelse a jeho obsahem je systém filozofických, ekonomických, sociálně politických názorů.
Marxismus byl zformován v polovině 19. století a byl vyžádán globální mafií pro řešení problémů pro udržení řízení všech společenských procesů na planetě, zejména pro zpomalení procesu lidské spotřeby.
Prohlašovaný cíl byl: “Osvobození proletariátu od kapitalistického vykořisťování.“
Ke zdůvodnění tohoto cíle byla provedena analýza důležitých úrovní života. Hmota, vědomí, zákonitosti historického procesu atd.


Marxistická filozofie je považována za vědecký světonázor. Odmítá náboženský pohled na svět, tedy říká že hmota je prvotní, vědomí je výsledek zobrazení objektivních procesů světa.
Takže hmota, když přechází do nějakého kvalitativně nového stavu, je to jakoby samostatně, neřízeně.


Důvod, proč zmiňujeme tato dvě mohutná učení (MATERIALISMUS a IDEALISMUS) je následující:
V “Knize pro základní učení“ (V. Vodovozov 1878) se píše, že nejhlavnější kasta, která vše řídí, byla kasta duchovních neboli kněžích. Ti předepisovali faraonu, jak žít a co dělat.
Vyšším božstvem starých Egypťanů byl bůh AMON (AMUN), v jehož osobě se spojovala čtyři božstva: Bohyně NET: to je hmota (materie), ze které je složeno všechno na světě. Bůh NEF: to je duch (informace, energie), který oživuje hmotu nebo síla, která ji nutí k činnosti, ke změnám. Tj síla řídící počátek. Bohyně PAŠT: to je nekonečný prostor obsahující hmotu. Bůh SEBEK: to je nekonečný čas, který si představujeme při neustálé proměně hmoty.


Cokoliv na světě, podle učení Egypťanů, pochází z HMOTY, prostřednictvím působení neviditelné SÍLY, zaujímá PROSTOR a mění se v ČASE. Vše se to tajemným způsobem spojuje ve čtyřjedinné bytosti, kterou je AMUN.
To je definice, která byl známa.


To, co známo nebylo a co nikoho z nás neučili je tzv systém SEFIROT.
Píše se o tom v knize inženýra Šmakova, znovu vydané v roce 1911.
V těchto Sefirotech je napsáno:
“Třiceti dvěma cestami – kouzelnými, moudrými, nakreslil IA, IEBE, Savaof, Bůh Izraele, Bůh Živý a Král Věčný, El Šaddaj, milosrdný a odpouštějící, povýšený a přebývající ve věčnosti, povýšené a svaté Jméno Jeho, a stvořil Svůj svět třemi sefirim (počátky): SEFAR, SIPUR, SEFER.“


Citace je z knihy Sefer Jecira, to je hebrejská Tóra, nazývá se “Kniha stvoření“.
V knize Zohar jsou k tomu vysvětlující komentáře:
SEFAR musí označovat ČÍSLA, která jediná nám umožňují určit nezbytné poslání a postoj každého, i věci, pro to, aby byl pochopen CÍL, pro který byla stvořena. Míra délky, míra objemu, míra váhy, pohybu, harmonie, všechno se řídí čísly.
Podle terminologie je tedy SEFAR MÍRA.
SIPUR vyjadřuje slovo a hlas, protože je to Boží slovo, je to hlas Boha Živého, kdo stvořil bytosti v jejich rozličných formách, jak vnějších, tak vnitřních.
To jeho je třeba mít na mysli ve slovech: “Bůh řekl “budiž Světlo“ a bylo Světlo.“ Toto je INFORMACE.
SEFER označuje písmo. Písmo Boží je plod jeho tvoření. To je HMOTA (matérie).
Slovo Boží je Jeho Písmo (tvoření), Myšlenka Boží je Slovo (informace).
Tak je MYŠLENKA, SLOVO a PÍSMO Boží podstata, jenom JEDNA, zatím co v člověku jsou podstaty TŘI. Tj v Bohu je všechno DOHROMADY a člověk je stvořen tak, že může vnímat jen ČÁSTEČNĚ.


Co udělalo staroegyptské kněžstvo?
Jakákoliv věc, kterou známe, je materiální (hmotná). Hmota představuje pět agregátních skupenství. Pevné, kapalné, plynné, plazma a fyzické vakuum.
Pro rozšíření jsou ještě statická a dynamická pole a všelijaké částice.
Můžeme si představit nějakou abstraktní pevnou hmotu? Nemůžeme. Můžeme si ji představit v podobě nějaké konkrétní věci: kousek cihly, železa, voda v řece nebo ve sklenici. Takže hmota je nějak uspořádána, má nějaký obraz. Neuspořádaná hmota bez obrazu není, tedy jakákoliv věc má obraz, nějak vypadá. Tento obraz, uspořádanost, to je INFORMACE.


O všelijakých věcech se dozvíme tak, že čerpáme informaci o jakékoliv věci. Libovolná věc OBSAHUJE ÚPLNĚ VŠECHNA SVĚDECTVÍ O SOBĚ SAMÉ.
Vezmeme si třeba kousek cihly. Má váhu, má barvu, je nějak cítit, má atomovou strukturu, molekulární strukturu, má rozměry, objem. Toto všechno se nazývá jedním slovem – MÍRA.


Vidíme tedy, že jakákoliv věc je hmotná, je pevná, tekutá, plynná atd. Má uspořádaný obraz (tvar), a obsahuje o sobě samé naprosto všechna svědectví.
Obrazy – můžeme si představit třeba kameru, která nás natáčí. V hlavě samotnou kameru nemáme ale při zavření očí se nám obraz kamery “přestěhoval“ na mozkové buňky. Říkáme, že není věc bez obrazu. Hmota nevyjádřená obrazem není!


Obrazy se přenáší z jedné části vesmíru na druhou. Známe my úplný mechanizmus kamery? Neznáme. Vidíme jenom nějakou čočku, sklíčko nás snímá, někde uvnitř se to zapisuje na film, ale ve všech detailech kameru neznáme. Ona o sobě samé ví všechno (jednoduše řečeno).
Takže existuje celý vesmír, je věčný a nekonečný. Komety, planety, galaxie. Ve vesmíru jsou zákony vesmírné přitažlivosti, přenosu informací atd. Ohmův zákon, Kirchhoffův zákon. Všechny zákony vesmíru neznáme.
Vesmír má úplně všechna svědectví (informace) o sobě samém. My si osvojujeme všechnu tu úplnou míru (ta svědectví) cestou osvojení dílčích měr.


Co udělalo staroegyptské kněžstvo?
Využilo toho, že člověk má PODSTATU TŘÍ (tři podstaty). Hmotu dalo vědě, ať se vědci hrabou ve všelijakých dílčích věcech, informaci (obrazy), svatého ducha odevzdalo církvi, míru “zabavilo“ a díky SKRYTÍ MÍRY uskutečnilo globální princip řízení (co je prvotní, HMOTA nebo VĚDOMÍ?).


Uvedeme konkrétní příklad vnímání vesmíru člověkem na příkladu rádiové techniky:
Máme určitý fragment vesmíru a máme druhý fragment vesmíru, to je člověk. Všechno dokola je PROSTŘEDÍ. Jeden fragment vesmíru vyzařuje nějaké vlnění (vibrace). Tato vlnění jsou vnímána druhým fragmentem vesmíru a pod vlivem těchto vlnění něco probíhá. První fragment na druhý fragment (člověka) nějak působí. Pokud budeme tento proces formalizovat, tak máme vysílač, máme přijímač, máme prostředí a máme kmitavé procesy, které probíhají v celém vesmíru. Informace je z vnějšího světa, nebo může být i z vnitřního světa. Pokud zavřeme oči, a budeme z našeho vnitřního světa, z dlouhodobé paměti, z podvědomí vyvádět informace na úroveň vědomí a zpracovávat je, je to tedy z vnitřního světa.


Informace je vnímána smyslovými orgány, je zapamatována (uložena) podvědomím a částečně vstupuje do vědomí.
Mluvíme-li o podvědomí, to je také důležitý moment. Člověk biopolem vnímá všechno, co probíhá a vše vnímá NAJEDNOU. Díky procesům vlnění, jako fragment vesmíru, vnímá VŠECHNO. Ale NE VŠECHNO vystupuje na úroveň vědomí.
V lidském podvědomí je všechno, ale na úroveň vědomí vstupují informace z podvědomí po částech. Žádné záludnosti v tom nejsou, vyvést je možné všechno.


Po přijetí informace člověkem, a nejen jím, je třeba, aby byla úroveň signálu vyšší, než je práh citlivosti přijímače, řečeno technickým jazykem. Vysílač, přijímač a prostředí musí být kompatibilní, aby byly schopny mezi sebou spolupracovat (být v součinnosti). Tj slučitelnost materiálních nosičů, systému kódování (jazyka). Proto probíhá rozhovor v obrazech. Informace se musí přijímači “usadit“. A tím se mění její informační stav-uspořádání.
Pokud je váš přijímač rušen alkoholem a jinými narkotiky, je mírně řečeno nezpůsobilý fungovat, není schopen nic přijmout!
To je tedy proces lidského vnímání vesmíru.


Popis procesů zobrazení v celém rozměru skutečnosti vypadá následovně:
Existuje objektivní realita, tj množina všech věcí, to, čemu se říká hmota (matérie). Pomalu se učme, že Bůh existuje. Bůh je skutečný a jím stvořená množina všech věcí (celý rozměr skutečnosti) je OBJEKTIVNÍ REALITA.


Objektivní realita se dělí na viditelnou hmotu a “jemnohmotné světy“. Neviditelný (jemnohmotný) svět, to jsou četnostní (kmitavé) procesy, to, co nevidíme.
Hmota “všeobecně“ (bez ladu a skladu) není. Všechna hmota je uspořádaná. Beztvará, bezstrukturní hmota neexistuje.
USPOŘÁDANOST, OBRAZ, DUCH, to je nehmotná ale objektivně jsoucí strana existence hmotných věcí, nehmotné “NĚCO“, které ve vědě nazvali INFORMACÍ.
Tedy, nejsou věci bez obrazu.


Příklad popisu procesu zobrazení:
Objasnění významu pojmu INFORMACE.
Vidíme živý obraz přírodní krajiny. Na něm je dům, k němu vede cesta, dále slunce a mraky. Prostě krajina. Malíř namaloval štětcem obraz.
Podařilo se, že obraz zobrazuje živý obraz přírodní krajiny, ten je prakticky identický ale úplně skutečnosti neodpovídá. Není tam objem, pohyb atd.
Dále máme tu stejnou krajinu pro změnu vyfocenou. Fotka může být černobílá nebo barevná, věrnější než obraz.
Nakonec je ta stejná krajina na videozáznamu, kde je i pohyb.
A všechno to nakonec vnímá člověk.

Lze tedy vidět, že všechen okolní svět se zobrazuje na různých materiálních nosičích, na obrazu, na fotografii, na videozáznamu, ve vnitřním světě člověka.
Obraz krajiny je nezměněn na různých materiálních nosičích, ale tento obraz (zobrazení) je RŮZNÝ. Ten je barevný, ten je černobílý, ten se hýbe, tady má objem, tento je nějak cítit atd. Kvalita ZOBRAZENÍ tohoto OBRAZU je RŮZNÁ.


Vše se to dá vyjádřit ruským příslovím “NENÍ VĚCI BEZ OBRAZU“, tj výchozí obraz je od věci neoddělitelný, jinak by přestala existovat! Jakákoliv věc je hmotná a má obraz. A tento obraz (svědectví o ní) se přenáší na různých materiálních nosičích v různé kvalitě.
Další důležitá věc je, že tyto objektivní materiální věci a procesy jsou od sebe odlišitelné natolik, nakolik je možné o nich získat informaci.


Jako příklad můžeme dát dřevěné předměty:
Máme dřevěný dům, vedle něj listnatý strom, jehličnatý strom, všude je dřevěný materiál ale obrazy jsou různé. Proto rozlišujeme dřevěné věci mezi sebou tím, že od nich získáváme různé informace (různou kvalitu svědectví). Tato informace tedy obsahuje různou míru (rozměr).
V informaci je obsažena různá míra (množství svědectví).


V dalším příkladu probereme to, co jsme říkali o vesmíru:
Představme si nakreslený pytel a vtom pytli jsou všechna možná skupenství hmoty v objektivní realitě. Je to tedy celovesmírná míra (rozměr), fyzikální zákony, planety, komety, je zde všechno.
Neznáme všechno s celovesmírné míry, vytahujeme odtud jen dílčí míry (svědectví) z celovesmíré míry (rozměru).
Vezmeme tedy každou dílčí míru ve formě kapky a srovnáváme ji s druhou kapkou, se třetí kapkou atd. Získáváme rozlišení mezi různými dílčími mírami celovesmírného rozměru. To je vše.


Zopakujme si tedy, že jakákoliv věc je hmotná, je uspořádaná a má obraz (tvar, odraz) a obsahuje úplné svědectví (informaci) o sobě samé, tj míru, je rozměřená.
Jak zní vědecká definice CELOVESMÍRNÉHO ROZMĚRU?
Je to OBJEKTIVNÍ, tedy existující nezávisle na nás, ÚPLNÁ, nejúplnější, MNOHOROZMĚRNÁ MATRICE (předloha, forma, rámec) MOŽNÝCH STAVŮ (rozpoložení, uspořádání) HMOTY (matérie) v OBJEKTIVNÍ REALITĚ (celém rozměru skutečnosti). CELOVESMÍRNÝ ROZMĚR JE OBJEKTIVNÍ, ÚPLNÁ, MNOHOROZMĚRNÁ MATRICE MOŽNÝCH STAVŮ HMOTY V OBJEKTIVNÍ REALITĚ.


My rozlišujeme všechny dílčí míry cestou osvojení si dílčích měr, tedy získáním dílčí informace ze vší objektivní úplnosti objektivní reality.


Podíváme se na formalizaci tohoto procesu:
Máme jeden fragment vesmíru a máme druhý fragment vesmíru. Každý fragment vesmíru včetně člověka vyzařuje vlnění. Tato vlnění se přenáší z jedné části (fragmentu) vesmíru na druhou část vesmíru. Probíhá PŘEDÁVÁNÍ informace-obrazu o této části vesmíru, jedna část vesmíru PŮSOBÍ nějakým způsobem na druhou. Například člověk a slunce, na slunci je erupce a srdečně-cévní systém člověka se buď stísní nebo uvolní. Na člověka působilo vlnění (vibrace), tzv sluneční aktivita. Sluneční aktivita je vlnění-světlo.
Dalším příkladem je slunečního působení je opalování. Pokud se člověk spálí na pláži, působila na něj sluneční aktivita.
Pokud budeme pokračovat ve formalizaci, tak tedy z jedné části vesmíru se odrážejí různé kvality (vlastnosti) zobrazení informace. To, co už bylo probráno, (vysílač-přijímač), práh citlivosti, systém kódování, frekvenční rozsah, polarizace atd.


Definice hmoty (matérie) podle V.I. Lenina, která je ve všech učebnicích a naukách zní:
“Hmota je filozofická kategorie (pojem) pro označení (pojmenování) objektivní reality, která je dána člověku v jeho vnímáních, která se kopíruje, fotografuje, ZOBRAZUJE našimi pocity (vjemy) a existuje NEZÁVISLE na nich.“
Pokud si Leninovu definici hmoty rozebereme z pozice toho, co jsme si řekli, tak:
“Hmota je filozofická kategorie pro označení (popis) objektivní reality.“ - je to HMOTA, tj OBJEKTIVNÍ REALITA, celá “budova skutečnosti“, tedy VESMÍR.
“Byla dána člověku v jeho vnímáních, která se kopíruje, fotografuje, zobrazuje.“ - to všechno je možné soustředit k jednomu slovu-ZOBRAZENÍ. Zobrazení je vlastnost celého vesmíru. S tím už jsme se setkali výše – “zobrazuje se na různých materiálních nosičích“.
“Existuje nezávisle na nich“- To je čistý SATANIZMUS! To je CESTA KE SMRTI, protože člověk vypadává z HARMONIE objektivní reality. Tedy na nás se všechno zobrazuje a my se jakoby nezobrazujeme. Tak to být nemůže!
Vesmír existuje jako nepřetržitý proces zobrazení, a tato věta to je čistý satanizmus, který vede k tomu, že člověk vypadává z objektivní reality.
Jaký za tou definicí stojí světonázor? – Svět, jakože existuje nezávisle na nás. Ale jak je to možné, když ve vesmíru je vše vzájemně závislé a podmíněné?


Náš svět je HMOTA, INFORMACE, MÍRA, proces TROJJEDINNOSTI.
Hmota a informace proudí v míře předurčení, hmota se proměňuje v míře (mnohosti), předurčeným způsobem.
Probíhá to následujícím způsobem:
Hmota, to je to, co se přeměňuje, přechází z jednoho skupenství do druhého a má uspořádání. Hmota konkrétně, je látka v pevném, tekutém a plynném stavu, plazma, to je vysoce ionizovaný plyn, dále elementární částice a kvanty, statická a dynamická pole a samotné fyzické vakuum.


Co je to energie?
Energie je přechodná forma existence hmoty, plamen, plazma. Je to proces, kdy se pevná hmota přeměňuje na plynnou, vydává energii. Nebo naopak, když probíhá ochlazení.
Obraz, informace, uspořádanost je zdánlivě něco nemateriálního, ale bez materiálního nosiče to neexistuje. Nelze si představit obraz bez materiálního nosiče!
Například kniha – obsahuje informaci, ale na čem? Na papíře! Informace jsou písmenka, to je míra. Každé písmenko, každé slovo je kód-míra (informace o rozměru, množství).
Míra je nějaký dílec (část, element), pomocí kterého se označuje nějaké množství informací a také nutně bývá na materiálním nosiči.


Mnohorozměrnost.
Mluvíme o tom, že MÍRA je mnohorozměrná a pravděpodobnostní matrice možných skupenství (stavů) HMOTY.


Co je to mnohorozměrnost?
Dvourozměrnost jsme se učili ve škole. Osa X, osa Y.
Trojrozměrnost, trojrozměrný prostor, to je objem. Přibyla nám osa Z.
Proces je tedy možné popsat pomocí tří faktorů.
Čtyřrozměrný prostor už graficky znázornit nelze.


Ukážeme si to na příkladu člověka:
Člověk má také rozměr. Jeden parametr člověka je jeho váha, druhý jeho výška. Další je množství vlasů na hlavě, krevní tlak, všelijaké nemoci, získané znalosti, proces chápání-algoritmus zpracování příchozí informace atd.
Nejvyšší dílčí míra (způsobilost) člověka je schopnost zpracovávat příchozí informace. Tedy způsobilost rozlišení, chápání procesů. To je také míra.
Pokud mluvíme o nároku znalostí vší úplnosti mnohorozměrné matrice možných skupenství v objektivní realitě, to je pouze v Božích možnostech. Proto mluvíme o vesmíru mnohorozměrném. Kolik rozměrů má vesmír zatím nevíme, možná někdy vědět budeme.


Staroegyptskému kněžstvu se podařilo skrýt před lidstvem míru velmi jednoduše:
Člověka stojícího před volbou LEŽ nebo PRAVDA (skutečnost) se ptají: “Kudy jít? Kde je pravda? Tady, nebo tam?“
Při takto položené otázce člověk dříve nebo později najde pravdu. Není hlupák! Překoná překážky, chyby, a najde.
Aby člověk k pravdě NIKDY nepřišel, staroegyptské kněžstvo PRAVDU, SPRÁVNOU PŘEDSTAVU o světě skrylo a předložilo LŽIVOU PŘEDSTAVU.


Jak to udělali?
LEŽ rozlomili na dvě poloviny, LEŽ 1 a LEŽ 2, a člověku řekli: “Vyber si, co je prvotní? HMOTA nebo VĚDOMÍ?“
V takové formulaci se pravda NENACHÁZÍ!
Dále se ptají: “Kdo má pravdu? Věda nebo náboženství?“ Také hloupost, Svět je jediný, celostní! Z našeho úhlu pohledu vložení filozofické kategorie MÍRA umožňuje sjednotit vědu a náboženství. Odebrat rozpor a princip “rozděl a panuj“.
Dále se ptají: “Jaký systém je lepší? Socialismus nebo kapitalismus?
Ve skutečnosti zde máme globální otroctví. Rozdíl je jen v tom, že v kapitalismu je otroctví odhalené, viditelné a v socialismu byla davo-elitární pyramida skryta! Fakticky je to stejné.
Další otázka zní: “Jaká ekonomika je efektivnější? Plánovaná nebo tržní?“
PLÁN je cíl, kterého je třeba dosáhnout, TRH je způsob dosažení cíle. Postavit plán a trh proti sobě je schizofrenie! A všechna tato schizofrenie kolem nás znamená, že věda je lživá. Je potřeba změnit celou matrici (formu).
Vše, o čem je řeč je obsaženo ve světonázoru, Všechno tam leží a všechno se skrývá v základech světonázoru. Pokud člověk zaujme správnou pozici, vše se pro něj stane pochopitelné. Pokud se člověk bude dopouštět chyb, dříve nebo později vyplynou na povrch.


Co je to AMON?
Bohyně NET – hmota, NEF – energie, PAŠT – prostor, SEBEK – čas.
Z těchto čtyř filozofických kategorií Amona je správně pouze jedna – hmota (matérie).
Energie (NEF), to je přechodná forma existence hmoty, prostor (PAŠT) a čas (SEBEK) jsou dílčí míry celovesmírného rozměru. Jsou subjektivní a objektivně neexistují.
Člověk se rozhodl prostor měřit metrem, dříve to byly lokte.
A co je to čas? Čas ve vesmíru objektivně není! Je to subjektivní charakteristika pronesená člověkem. Člověk měří četnost vlnových procesů, protože všechna vlnění mají četnost (frekvenci) a proto je člověk začal měřit (den a noc – vlnění, které měříme hodinami, Země okolo Slunce – jeden rok). Jsou tedy různé jednotky měření frekvence, hertze, kilohertze atd.
Všechny jednotky jsou vybrány svévolně – subjektivně.
Pokud si řekneme, že člověk neexistuje, kde je nyní tedy čas? Ve vesmíru ČAS NENÍ, protože je to subjektivní charakteristika přinesená člověkem, která umožňuje měřit různé frekvenční procesy probíhající v objektivní realitě. Podle své svévolně vybrané dílčí míry.
Poznat celovesmírný čas je možné pouze za hranicí vesmíru, a to je nám zatím nedostupné. Jak překročit hranici, když je vesmír věčný a nekonečný? To je otázka.


O magii slova.
Jak pracují mágové, čarodějové, kouzelníci?
Napřed je třeba pochopit, jak pracují vysoce citlivý lidé, kterým se říká léčitelé, okultisté, jasnovidci, telepati, mentalisté atd.
Podle pořekadla pocházejí všechny lidské nemoci “od nervů“, proto mají obecně všechny nemoci informační charakter. Dokonce i úrazy jsou informační.
Příklad:
VOLCHV (čaroděj – ruská verze) a “volchování“ pochází ze slov “VŮLE“ a “CHOVAT“. “VOLCHOVÁNÍ“, tj SCHOVÁVAT (skrývat, uklízet).
Co při tom probíhá?
Pokud člověk žije v souladu s přírodou, vyzařuje vlnění a přijímá vlnění. Pokud jsou tato vlnění v souladu s harmonií přírody, člověk jakoby “nesvítí“. Není ho vidět, žije v souladu s přírodou. Když z této harmonie vypadne, žije v nesouladu s Bohem, se zákony přírody, začíná se rozsvěcovat, obnažuje se jeho vůle a začíná jeho zničení. Tedy onemocní.
Co dělali volchvové, nebo mentalisté (hypnotizéři), řečeno dnešní terminologií?
Vychovávali jeho vůli, uklízeli ji, aby žil v jednotě s přírodou.
Jak to dělali?
Člověk je trojjediný. Hmota člověka je to, z čeho je složen, co jí, co pije atd. Informačně je také stejný, všichni jsme si zevnějškem podobní.
V čem se odlišujeme je v MÍŘE CHÁPANÍ. Míra chápání je nejvyšší míra, algoritmus zpracování informací, jednoduše pravidla života, podle kterých žijeme.
Pokud jsou pravidla našeho života v souladu s pravidly objektivní reality, tj s BOHEM, jsme jakoby schovaní, jsme normální a nevystupujeme nad rámec této harmonie. Když je tato míra chápání člověka narušena, začíná “svítit“, tedy vystupovat nad rámec harmonie a člověk onemocní, protože na něj působí silnější faktory. Je tedy třeba uvést MÍRU do pořádku.
Volchv tedy přichází, dívá se na člověka, který má řekněme třeba nějaký vřed a původce nemoci je zloba.
Mentalista na něj různým způsobem působí a nemocný je tedy pod informačním působením, a jakákoliv modlitba nebo mantry, to je proces vlnění (vibrace).
Tyto mantry se předávají na nemocného a působením těchto vibrací se mění míra chápání v různém směru, uvádí se do pořádku. Míra se změnila a v té souvislosti se mění informační stav člověka a ten je vyléčen.
Z pohledu samotných manter je důležitý zvuk a melodie, které musí být táhlé a melodické. Rytmické, trhavé a úderné zvuky jsou škodlivé a “zombírují“ typ psychiky.


Každý lidský vnitřní orgán má svoji rezonanční frekvenci. Srdce má takovou, plíce jinou atd. Proto, když se zpívají melodické písně a mantry, tak se zvukovými vibracemi jakoby masírují vnitřní orgány.
Například v ruských písních to bylo přirozenou cestou, sedli si, sborově zpívali a bez všelijakých manter se uváděli do souladu. Sborový zpěv uváděl člověka do souladu, v MÍRU.
V melodických písních se poskytuje celostnost a v trhavých rytmech se poskytuje částečnost, člověk je vystaven stresování a tím se formuje povaha ZOMBIE.


Důležité je pochopit, že jakýkoliv proces předání informace z jedné části vesmíru ke druhé, a tím více k člověku, je PROCES ŘÍZENÍ ČLOVĚKA, ať už chce či nechce. Pokud někdo (něco) předá informaci, v tom okamžiku už řídí.
Jiná věc je, jakým způsobem se ta informace zobrazí, a to už závisí na kvalitě té informace, která je někomu předána.


Co je to slovo?
Pokud zobrazíme Trojjedinost, tj HMOTA (matérie), INFORMACE (obsah), MÍRA (stupeň, rozměr), tak z pohledu magie (kouzla) slova a osobitosti člověka vidíme následující:
HMOTA - v životě lidí se vyskytují libovolné jevy, stávky, povodně atd. To je HMOTA (matérie).
INFORMACE - to jsou obrazy těchto jevů.
MÍRA - to je slovo.
Každý jev v našem životě označujeme odpovídajícím slovem. Kamera, člověk, stávka, povodeň, vražda, reforma atd. Na základě těchto slov každý člověk chápe (představuje si) svůj odpovídající obraz.
Existuje JEV, tento jev má OBRAZ a k tomu obrazu se přiděluje SLOVO. Lidé pronášejí slova, u jiných lidí to vyzývá odpovídající obrazy, a v souladu s těmito obrazy lidé chápou nebo nechápou různé jevy.
Pokud slova popisují obrazy správně, nejsou žádná zkreslení, proces probíhá normálně a vše je sladěno. Slova správně označují ty jevy, které jsou v lidském životě.
Pokud je slovo zkresleno (překrouceno), obraz je pojmenován nesprávným slovem (buď z neznalosti, nebo úmyslně).
Zkreslení nemusí probíhat na úrovni slova, ale jev může být zkreslen na úrovni obrazu. Tímto chorobným zkažením obrazu se zabývají abstrakcionisté, kreslí to, co reálně v životě neexistuje. Za těmito zkaženými obrazy jdou zkažená slova.
Pokud je jev zkreslen (slovem nebo obrazem), tak tato zkreslující slova vzbuzují zkreslené obrazy a vedou k formování zkreslených jevů. To pak vede ke stabilní tvorbě zkreslených obrazů ve vědomí miliónů lidí, které utváří názory (ponětí).


Co je to ponětí (chápání) mezi slovem a představou o jevu?
Existuje takový výraz, “pojaté břehy“. Tj, když louky pojme voda. Jsou zality vodou. Pokud tento obraz přeneseme na náš život, ponětí (chápání) obepíná mnoho lidí a stává se pro ně přijatelným. Tak to má být, stává se pojmem v představě lidí.
Pokud pojmy (ponětí) nesou lživé obrazy, tak spoustu těchto lživých představ se nese nejen na fyzické úrovni, ale i na úrovni myšlenkových představ při pochopení pojmů, když se vštěpují živé ideály. A to prostřednictvím slov!


Například role novinářů a televizního vysílání je taková, že oni sami netuší, co dělají. Formují u lidí lživé představy, nenaplňují je přesnou měrou pochopení, a přitom neznají spojení příčiny a následku. Tímto prohlubují tento ďábelský kolotoč.
Z pohledu studené války probíhalo následující:
Z televizní obrazovky přicházely vraždy, loupeže, výbuchy atd. Člověk se díval a přemýšlel, hotovo, vše je ztraceno! Na řadu přišla sklenice, láhev, zemi (Rusko) nelze zachránit, konec! Přesně to byl jejich (novinářů) úkol.
Sezvali si všechny novináře a řekli jim: “Tady máš dolary a běž zničit svou zem“? Ne! Dělají to ze své blbosti, nechápou to, o čem zde píšeme.
Jejich slovo se ale nakonec odrazí. Proč? Protože podle zákona času všechny události probíhají rychle, člověk něco řekne a jeho slovo se mu vrátí. Takto se z pohledu trojjedinosti chápe míra.


Příklad:
Máme zobrazenou planetu Zemi a mluvíme o civilizacích. V Rusku se vnucuje buď východní nebo západní model, mluví o západních hodnotách atd.
Rusko nezapadá ani tam, ani sem. Proč? Protože z pohledu HMOTY – INFORMACE – MÍRY celá lidská civilizace, ať chceme nebo ne, se nachází více v hierarchickém řízení.
Západní civilizace je složena s mnoha zemí, Francie, Anglie, Německo, Španělsko atd, a všechny mají v podstatě stejné ideály. Najíst se, pokouřit si, popít si atd. Je to MATERIALISTICKÁ CIVILIZACE, založena na zlepšování uspokojování rostoucí materiální spotřeby.
Východní civilizace je CIVILIZACÍ DUCHA. Tam se kultivuje péče o sebe, sebezdokonalování v Indii, Japonsku atd.
Do Ruska cpou z jedné strany západní hodnoty, filmy, západní model ekonomiky atd., a z druhé strany hodnoty východní, a Rusko se vzpírá. Nepřijme ani západní, ani východní model. A proč? Protože Rusko samotné je civilizace, a ne stát. CIVILIZACE MÍRY! Přičemž v tomto smyslu předběhlo západní i východní civilizaci.


Příklad:
Západní civilizace, složená z mnoha zemí, teprve přistoupila k vytvoření jednotné měny, zrušení hranic, společné politické struktury. A Rusko v jednotném státě sjednotilo zájmy Nanajců, Tatarů, Rusů, Jakutů, Čuvašů atd. Je tedy také civilizace. Civilizace, která se od ostatních odlišuje tím, že si tím vším už prošla. Měla jednotnou měnu, nebyly hranice, a mezi jiným existovala jednotná kultura mnohonárodnostního Ruska.
Ruská civilizace je v souladu s trojjediností. Západní civilizace je civilizace MATÉRIE, východní civilizace je civilizace DUCHA a Rusko je civilizace MÍRY.


Pokud schematicky zobrazíme celý vesmír (galaxie, komety, Země atd.), tak všechny procesy ve vesmíru mají charakter vlnění, každá část vesmíru předává informaci na jinou část, tato část ji předá na další, všechno je vzájemně závislé a podmíněné.
Když člověk žije na planetě Zemi, není mimo tento proces zobrazení, jak tvrdil Lenin. To by znamenalo být mimo realitu, a tak to prostě být nemůže. Člověk musí žít v souladu s vesmírem!
Proto se HMOTA a INFORMACE mění podle MÍRY (stupně) rozvoje celého vesmíru, a vesmír má intelekt. Intelekt je vlastní nejen člověku ale i všem dalším součástem vesmíru.


Určující parametry.
Vesmír je věčný, není ohraničen v prostoru, je nekonečný, je zařízen v režimu věčného motoru. Obsahuje neživou hmotu, která má věčný kód, a živou hmotu, která může vznikat a mizet. Všechna hmota ve vesmíru je uspořádaná, a všechny procesy ve vesmíru mají charakter vlnění.
ČAS, to je subjektivní kategorie přinesená člověkem. Ponětí o čase vzniká u subjektu při odrazu jednoho vlnového odrazu na druhý. Jsou různé druhy časů. Strojový, biologický atd.
Procesy (děje) probíhající v reálném světě se pomocí techniky smršťují a to, co trvá desetiletí i století, proběhne za několik sekund.
U neviditelných světů mluvíme o četnosti (frekvenci) vlnění. Pokud se nacházíme v nízkofrekvenčním rozsahu, vnímáme náš svět. Neviditelný svět (“Oni“) se nachází ve vysokofrekvenčním rozsahu, a jeho informační objem je mnohem větší než náš. My ho prostě nevnímáme.
Abychom tedy vnímali neviditelný svět, musíme rozšířit svůj informační obsah.


Příklad: Spirála evoluce.
Máme nálevku se stupňovitými okraji, do kterých se namotává provázek. Každá otáčka je základem následující otáčky a pokud nebude předchozí otáčka, zhroutí se to, provázek spadne.
Spirála evoluce je obraz, obecně se roztáčí podle mnohorozměrné pravděpodobnostní předlohy možných skupenství hmoty. Postoupení na další stupeň je možný pouze podle míry nasycení informačního objemu. Je tedy možný pouze po informačním nasycení předchozích etap. Ten, kdo nechápe, chce všechno hned teď a nemá ponětí, že může zahynout i se svým “hned“. Nelze předehnat míru rozvoje.





Neexistence náhod.
Jakákoliv náhoda je statistická předurčenost podmíněná matricí možností, MÍROU.
Proto vzájemně vložené procesy vypadají tak, že existuje vesmír, rozvíjí se pod vedením Boha, podle své celovesmírné matrice (rámec znázorněný nálevkou). Do této nálevky jsou vloženy všechny ostatní nálevky. Může to být galaxie, nebo třeba Země.







Biosféra planety Země se rozvíjí podle své předlohy (matrice). V této matrici biosféry Země je lidstvo jako supersystém. Jeho součástí je každý jeden člověk. Každý fragment vesmíru se rozvíjí podle své předlohy.
Důležité je, že když nějaký fragment (část) vesmíru opovrhuje působením silnějších faktorů, které na něj působí, nic se mu nedaří.
Jak to probíhá z pohledu teorie řízení?
Vesmír, to je řidič. Země je automobil a vesmír řídí automobil – Zemi. Ze Země přichází zpětná vazba, data ze senzorů automobilu. Takže máme přímou vazbu a zpětnou vazbu. Podrobněji je to popsáno v “Dostatečné všeobecné teorii řízení“.


Opovrhovat řídícím působením ze strany vlnových rytmů kosmu a procesy, které probíhají v biosféře planety Země, je sebevražedné. Je nutné je vždy brát v úvahu při rozhodování o způsobu života.
Proto je METODOLOGIE, s kterou jsme začínali, základem pro vnímání světa. Pokud člověk správně vnímá, tak i správně koná.


Krátce shrneme výsledek této lekce o trojjedinosti HMOTY, INFORMACE a MÍRY.
Lidstvo bylo přivedeno ke globální systémové krizi díky tomu, že staroegyptské kněžstvo dalo lidem nesprávnou představu o světě. Abychom vystoupili z této globální systémové krize, musíme mít pravdivý úhel pohledu pro správné pochopení okolního světa.
Existuje pravdivý světonázor a existuje lživý světonázor. Lživý nám podsunuli a dlouhé roky panoval princip “ROZDĚL A PANUJ“.
Položení základní otázky “Co je prvotní? Hmota nebo vědomí?“ je lživá! Ve skutečnosti jsou všechny procesy ve vesmíru vzájemně závislé a vzájemně podmíněné a všechny procesy mají charakter vlnění a představují proces trojjedinosti.
HMOTA SE PŘEMĚŇUJE PODLE STUPNĚ (míry) ROZVOJE.
Díky skrytí MÍRY (stupně rozvoje), globalisté realizovali princip řízení “ROZDĚL A PANUJ“.
Vložení pojmu MÍRA umožňuje člověku dojít ke správnému světonázoru, aby mohl správně chápat okolní svět a přijímat správná rozhodnutí, aby mohl vědomě působit v této složité situaci.

Koncepce společné bezpečnosti

Koncepce společné bezpečnosti

"Крутояры", автор Л. Мерзликин.
Исполнитель Александр Зауэр.

Вкусно и просто!

⁣Видео эссе на стихотворение Натальи Головатюк "Если хочешь понять человека...". Видео съемка и монтаж Кристина Ангеловская. Стихотворение читает автор Наталья Головатюк. Место действия - Калуга.
⁣
ТРЕК "Hold Your Breath". ИСПОЛНИТЕЛЬ Denis Stelmakh. АЛЬБОМ "The Nowhere"

Браво - Если бы на Марсе

Авторская песня.